Aspoň jsem to zkusila … a vyšlo to. 😉

Adélka si přála jako druhý jazyk ve škole francouzštinu. Angličtina je povinná pro všechny a jako druhý jazyk jsme měly vyplnit 2 možnosti ze tří. Volba padla ještě na němčinu, protože jí měla na základce.  

Začala škola a ve svém rozvrhu nakonec našla němčinu, ale spolubydlící z intru mají v rozvrhu francouzštinu. Píšu e-mail paní učitelce třídní. Dostanu odpověď, že zájemců o francouzštinu bylo více, než mohou pokrýt. Proto dostali přednost žáci, kteří chodí na Hotelnictví a Cestovní ruch. Praxe probíhají i ve Francii. Je přidaný i e-mail na paní zástupkyni, že se můžu obrátit ještě na ni.

Hned jak dočítám e-mail, píšu další, tentokrát paní zástupkyni. Energeticky cítím, že je možné s tím něco udělat. Žádný vnitřní blok tam není. Do e-mailu ještě přidávám osobní důvody. Dva roky jsem žila ve Francii a mám tam přátele. Možná i díky tomu to Adélku táhne více k francouzštině.

Žádost jsem odeslala hned ráno. Během dne mi Adélka napsala, že jim paní učitelka řekla to samé, co mi napsala do e-mailu. Tedy kromě toho obrácení se na paní zástupkyni.

Byla tedy na hodině němčiny a ještě připsala, že mají fajn učitelku i spolužáky, takže bude chodit na tu němčinu. Na jednu stranu jsem byla ráda, že je spokojená, na druhou stranu mě to trochu mrzelo. Nicméně jsem udělala vše, co jsem mohla. Jak se říká, co nemůžeš změnit, s tím je potřeba se smířit. Odpověď ze školy jsem zatím žádnou nedostala, bylo vše tedy stále otevřené.

Na konci školního dne jsem dostala odpověď, že na francouzštině bylo poslední volné místo. Od další hodiny tam tedy Adélka bude chodit. Juchůůů, funguje to. 😊 Teď ještě zbývá jedna věc. Oznámit to Adélce. Je introvert po mně. Teď už je naladěná na to, že bude mít němčinu. Takže jít zase do nové třídy s novým učitelem je další změna a stres.

Říkám si, že jsem se do toho asi neměla vůbec montovat. Pamatuji si, jak jsem to měla na střední já. Byla jsem hodně uzavřená a v některých situacích jsem byla ráda, když mi někdo pomohl.

Adélka ze zprávy tedy nejdříve moc nadšená nebyla. Řekla jsem jí, ať to probere s holkama na pokoji, chodí taky na francouzštinu, můžou se tedy učit společně. Ať se zeptá, jaká byla první hodina, učitel, co dělali apod.

Nechala jsem si od toho odstup. Po první hodině jsem dostala zprávu, že je francouzština lepší než němčina. Sláva. 😀

…a proč to vlastně píšu? Dříve bych přijala to, že věci tak jsou a Adélka by chodila na němčinu. Teď, když vidím, co vše je možné, by mi to v hlavě vrtalo a mrzelo by mě, že jsem to nezkusila.

Je to jedna z věcí, které mě učí i moje mladší dcera Andrejka. Je to sangvinik. Chce každou druhou věc, takže vše prochází sítem. Zrovna tento týden jsem jí v obchodě na něco říkala ne a ona na to:

„Aspoň jsem to zkusila.“  

Do toho se na mě podívá tím svým lišáckým výrazem.

Každá z mých dcer mě učí něco jiného a obě za to miluji.

I když někdy je to nekomfortní, když se to týká nějakých nezpracovaných témat a vytáčí mě to. Ale zase i díky tomu mi to přinese nové souvislosti, uvědomění a otevírá nějakou další cestu.  

Už jste četli e-book: Energie zázraků? Najdete tam 3 inspirující příběhy, které vám dodají více nadhledu a životní lehkosti. Stojí za to si s životem více hrát.

S úctou P.S.